Dorostový tábor 2018
Na tábor jsme vyrazili v sobotu ráno a do tábora přijeli krátce po poledni. Téma tábora byla cesta do středověku. Hned po obědě jsme měli nástup u stožáru, který byl uprostřed tábořiště, a vyvěšovali jsme vlajku, což byl hnědý kříž v bílém poli a rozdělovali se na dvě skupiny, ve kterých jsme později plnili různé úkoly. Programem tohoto dne byly nějaké pohybové hry (např. Angličani a Skoti). Den byl zakončen večerním duchovním programem u ohně.
Následující den jsme vždy v menších skupinkách probírali témata z večerního programu. Naším cílem bylo stát se rytíři a sličnými dámami, dnes jsme však začínali jako nevolníci. Naše šlechta (vedoucí) nám nabídla, že se můžeme stát vesničany pod podmínkou, že si sami uvaříme vlastní jídlo. Šlechta byla tak ochotná, že nám dala zrní a půjčila mlýnek, kotlík a dřevo. Každá skupina si musela namlít vlastní mouku, smísit ji s vodou a na malém ohništi si z tohoto těsta udělat placky. Pití jsme si též museli udělat sami z listů lesních plodů.
Další den, to jest v pondělí, nám oznámili, že se můžeme stát z vesničanů řemeslníky. Každý měl za úkol uplést si vlastní košík (což se dle mého názoru většině nezdařilo) a vyrobit si z vložek do bot a provázku jednoduché boty. Odpoledne jsme opět hráli hry a vyráběli jsme si z keramické hlíny korálky.
V úterý jsme měli možnost stát se obchodníky. Na tržiště, které se nacházelo vedle tábořiště, měla každá skupina přinést určité suroviny, které byly rozmístěny okolo tábora. Úkol však ztěžovali zákeřní loupežníci, kteří na nás číhali na cestách a obírali nás o věci, jež jsme nesli na tržiště. Přestože jsme úkol splnili, museli jsme se ještě přibližně ve 21.30 vydat hustým hvozdem po stopách dávného obchodníka Celaria a po cestě odpovídat na otázky, které nám pokládali Celáriovi dávní společníci. I tento úkol jsme všichni úspěšně splnili.
O den později nás v odpoledních hodinách zburcoval starý poustevník Pachonius a vyzval nás, abychom ho následovali na cestě mnichů. Pachonius nám oznámil, že za 20 minut nás bude čekat již připravené na odchod z tábora. Mezi tím se ale nenápadně vytratil (Pavel se převlékl do normálního oblečení ). Šli jsme asi tři hodiny a dorazili jsme na zarostlou louku, která měla být naším dočasným tábořištěm a na které jsme měli strávit noc. Po skromné večeři, která sestávala ze dvou krajíčků chleba a dvou brambor v alobalu, jsme se šli podívat na zdejší domy odsunutých Němců. I přes tyto podmínky jsme měli večerní program.
Další den ráno nám oznámili, že naše cesta mnichů byla slepá, a že se odtud nikam nedostaneme. Museli jsme se proto stát měšťany. Po cestě zpět jsme se zastavili v nedalekém městě Žacléři. Tam každá skupina našla odpovědi na různé otázky týkající se právě tohoto města. Po návratu do tábora byl už program z většiny dobrovolný, protože bylo nesnesitelné horko. Přesto se někteří vydali prozkoumat blízké bunkry z druhé světové války.
V pátek jsme se měli konečně stát rytíři a sličnými dámami. Dopoledne jsme soutěžili ve střelbě z luku, foukačky a katapultu (praku). Odpoledne zase v šermu. Po dokončení turnaje jsme odešli do lesa, aby mohla Zdena jakožto kuchařka připravit slibovanou hostinu. Když jsme se vrátili, navštívil nás král Pecivál (Honza Homolka) a všechny nás pasoval na rytíře a sličné dámy. Poté nás obdaroval balíčky, ve kterých se skrývaly kostýmy. Následně jsme se všichni odebrali na královskou hostinu a pak jsme u ohně zpívali písně a hráli představení, která jsme si celý den nacvičovali. Poslední den jsme už po obědě sbalili kufry a vyrazili do Trutnova, odkud jsme vlakem dojeli až do Poděbrad.
Odkaz pro více fotek zde: https://dorostcbpodebrady.rajce.idnes.cz/Tabor_2018/